Ochutnávej Hradečnou

BÝT JINÍ

Jestliže CHUŤ – je prvním předpokladem (a tak trochu motorem) k tomu, aby se cokoliv začalo dít, něco změnilo, něco udělalo, potom STEJNĚ NALADĚNÍ LIDÉ – jsou k tomuto nutností. Setkat se s lidmi stejného myšlení, těmi, co jsou ochotni vyslovovat a také přijímat názory a nápady, tvořit, věnovat volný čas věcem obecným je velké štěstí a ne vždy se v podmínkách obcí podaří.
Jistěže lze nechat se inspirovat (to je dobré vždy), a potom jednoduše opisovat a kopírovat různé co, kdy, kde a jak bylo uděláno. V obcích tak vidíme stejné lavičky i odpadkové koše, děti si hrají na stejných herních prvcích, informační tabule jsou stejné v Krkonoších i na Hané. Do obcí pronikají barevné kultivary stromů a keřů, hrušky a jabloně s okrasnými, nepoživatelnými plody, stříbrné smrky. Řady tůjí z Holandska, kobercové trávníky z Polska, závlahové systémy z Číny, rašelina z Pobaltí…
Něco tady zkrátka nehraje. Něco je hrozně nepřirozené, zbytečné, drahé.
A potom najednou zaslechnete: jo, to je ta bylinková obec, o té jsem slyšel, o té se píše, ti jsou šikovní, naše škola se tam byla podívat…

BÝT NĚČÍM VÝJIMEČNÍ

najít „téma“ (a nemusí to být nutně téma převratné nebo drahé). Téma je vlastně NÁPAD. Tak jak na každém ze začátků: vyklíčí někde v podvědomí, opatrně se vysloví nahlas a je-li dobrý, přijatelný, uskutečnitelný, začne se rozvíjet dál. Do šířky, do dalších směrů.
V Nové Hradečné, nejspíš z jadýrka jabloně okolních sadů, ze zbytků krásných starých kamenných zídek, do hranic vyskládaného dřeva, z „obyčejných“ dřevěných laťkových plotů, ovocných stromů v zahradách a ranního zpěvu kohoutů v nich, vůně a chuti domácí slivovice a z nádherně meandrujícího potoka s poetickým jménem Brabínek vyrostl nápad

SCÉNÁŘ:

vysazovat v obci stromy a keře, všechny jenom s jedlými plody, které jsou velká dobrota a které každý z Hradečné i ten, kdo jen Hradečnou prochází může ochutnávat.